The winning entry has been announced in this pair.There were 4 entries submitted in this pair during the submission phase. The winning entry was determined based on finals round voting by peers.Competition in this pair is now closed. |
V průběhu let newyorské úřady bez velkých cavyků deaktivovaly většinu tlačítek, kterými se dříve ovládaly semafory na přechodech pro chodce. Úředníci totiž usoudili, že časovače řízené počítači jsou prakticky vždy vhodnější. V roce 2004 tak zůstávalo funkčních ani ne 750 z původních 3 250 tlačítek. Správa města však deaktivovaná tlačítka neodinstalovala, a tak nadále lákají nesčetné prsty k bezvýslednému mačkání. Původně tlačítka na svém místě zůstala, jelikož jejich odstranění by bylo nákladné. Ukázalo se však, že navzdory své nefunkčnosti plní jistý účel. Chodci, kteří zmáčknou tlačítko, s menší pravděpodobností vstoupí do vozovky, než se objeví zelený panáček, říká Tal Oronová-Giladová z Ben Gurionovy univerzity v Negevu. Na základě svých analýz chování na přechodech izraelská vědkyně vysvětluje, že lidé jsou ochotnější poslouchat systém, o kterém se domnívají, že reaguje na jejich pokyny. Nefunkční tlačítka vytvářejí placebo efekt tohoto druhu, jelikož lidem se zamlouvá pocit, že ovládají systémy, které používají, uvádí Eytan Adar, specialista na interakci lidí a počítačů na Michiganskí univerzitě v Ann Arbor. Doktor Adar poznamenává, že jeho studenti běžně navrhují software s tlačítkem Uložit, jehož výlučným smyslem je vnést klid do duší těch uživatelů, kteří nevědí, že jejich práce se tak jako tak ukládá automaticky. Můžeme to podle něj chápat jako dobře míněný klam, který jde proti neosobní logice světa strojů. To je jeden z možných pohledů. Alespoň na přechodech však může mít placebo efekt i své temnější stránky. Ralf Risser, ředitel vídeňského institutu FACTUM, který se zabývá psychologickými faktory v dopravních systémech, se domnívá, že když chodci nyní vědí o existenci těchto tlačítek, převažuje nad uvedenými výhodami jejich rozladění z toho, že jsou takto balamuceni. | Entry #25112 — Discuss 0 — Variant: Not specified Winner
|
Magistrát New Yorku během řady let a bez větší publicity povypínal většinu tlačítek, která dříve ovládala semafory na přechodech pro chodce. Usnesl se totiž, že počítačem řízené časovače fungují lépe. V roce 2004 už z 3250 tlačítek bylo funkčních jen 750. Magistrát ale vypnutá tlačítka neodstraňoval, čímž zlákal k marnému mačkání bezpočet prstů. Tlačítka původně přežívala kvůli nákladům na jejich odstranění. Ale ukázalo se, že i nefunkční tlačítka jsou k něčemu dobrá. Chodec, který knoflík zmáčkne, s menší pravděpodobností přejde dřív, než naskočí zelený panáček. Zjistila to Tal Oron-Giladová z Ben Gurionovy univerzity v Negevu v Izraeli, která se chováním na přechodech zabývala. Poznamenala k tomu, že lidé ochotněji poslouchají systém, který budí zdání, že bere v úvahu jejich vstup. Proč mají nefunkční tlačítka tento placebo efekt (placebo je latinsky „potěším“)? Protože lidem je dělá dobře pocit, že systém, který používají, mají pod kontrolou, vysvětluje Eytan Adar, odborník na interakce člověk-počítač na Michiganské univerzitě v Ann Arboru. Jeho studenti běžně navrhují software s klikacím tlačítkem „uložit“, jehož jediným účelem je ukonejšit uživatele, kteří netuší, že se automaticky ukládá už každé jejich stisknutí klávesy. Dr. Adar navrhuje chápat to jako „milosrdnou lest“ vyvažující inherentní chlad neosobního světa strojů. To je jeden úhel pohledu. Ale přinejmenším na přechodech mají placebo tlačítka zřejmě i temnou stránku. Ralf Risser je ředitelem vídeňského soukromého výzkumného ústavu FACTUM, který studuje psychologické faktory v dopravních systémech. Domnívá se, že protože už chodci o existenci nefunkčních tlačítek vědí, jejich roztrpčení z podvodu převáží nad výhodami. | Entry #25510 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Úřady v New Yorku během let postupně bez velké publicity vypnuly většinu tlačítek, která chodcům umožňovala ovládat světelnou signalizaci na přechodech. Došly totiž k závěru, že stejnému účelu lépe poslouží digitální časovače, a proto v roce 2004 už bylo v provozu pouze necelých 750 z celkového počtu 3 250 tlačítek. Radnice ale nenechala nefunkční zařízení odstranit, a tak se k nim nespočetné lidské prsty zvedají dál v marném gestu. Zpočátku tlačítka zůstávala na místě, protože to bylo levnější než je demontovat. Ukázalo se ale, že i nefunkční knoflík má smysl. Chodci, kteří jej zmáčkli, si větší pravděpodobností počkají na zeleného panáčka, říká Tal Oron-Giladová z Univerzity Bena Guriona v Negevu, Izrael. Z průzkumu chování chodců na přechodech prý vyplynulo, že ochotněji poslechnou systém, pokud jsou přesvědčeni, že jej ovládají. Nefunkční tlačítka tedy zřejmě mají placebo efekt způsobený tím, že lidé potřebují pocit kontroly nad systémem, potvrzuje doktor Eytan Adar, odborník na vztahy mezi člověkem a počítačem z Michiganské univerzity v Ann Arbor. Adar si všiml, že jeho studenti do navrhovaného softwaru běžně zabudovávají možnost „Uložit“, ačkoli kliknutí na ni nemá jiný účel než dodávat jistotu uživatelům, kteří si neuvědomují, že všechny údery na klávesnici se tak jako tak automaticky ukládají. Můžeme to považovat milosrdnou lež, která studený svět strojů trochu polidšťuje, dodává Adar. Podívejme se ale na věc z jiné stránky. Přinejmenším na přechodech pro chodce může totiž přítomnost tlačítka s placebo efektem mít i své nevýhody. Ralf Risser, ředitel vídeňského institutu FACTUM, který se zabývá psychologickými aspekty dopravních systémů, se domnívá, že teď, když už chodci o nefunkčních tlačítkách vědí, může mít rozčarování z podvodu naopak nepříznivý dopad. | Entry #25007 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|
Během mnoha let, aniž by se o tom dělali velké problémy, orgány v New Yorku zakázaly většinu ovládacích tlačítek, která kdysi ovládala světla projíždějící chodce ve městě. Počítačové časovače, rozhodli se, téměř vždy pracovali lépe. Do roku 2004 zůstalo méně než 750 z 3 250 takových tlačítek funkční. Městská vláda nicméně nepřijímala tlačítka se zdravotním postižením - počítalo bezpočet prstů k zbytečnému stisknutí. Zpočátku tlačítka přežily z důvodu nákladů na jejich odstranění. Ale ukázalo se, že i nefunkční tlačítka slouží k účelu. Chodci, kteří stisknou tlačítko, mají menší pravděpodobnost, že budou přecházet před tím, než se objeví zelený muž, říká Tal Oron-Gilad z Bengurionovy univerzity v Negevu v Izraeli. Když studovala chování na křižovatkách, poznamenává, že lidé lépe poslouchají systém, který se snaží sdělit jejich vstup. Nefunkční tlačítka produkují takovéto placebo efekty, protože lidé mají pocit kontroly nad systémy, které používají, říká Eytan Adar, expert na interakci člověk-počítač na University of Michigan, Ann Arbor. Dr. Adar poznamenává, že jeho studenti běžně navrhují software s tlačítkem "uložit", na který nelze kliknout, jen aby ujišťovali ty uživatele, kteří si neuvědomují, že jejich úhozy jsou automaticky uloženy. Přemýšlejte o tom, říkáte, jako dotek dobrotivého podvodu, který je schopen čelit inherentnímu chladu strojního světa. To je jeden pohled. Ale alespoň na silničních přechodech může mít tlačítka s placebem také tmavší stranu. Ralf Risser, šéf FACTUM, vídeňský institut, který studuje psychologické faktory v dopravních systémech, se domnívá, že informovanost chodců o jejich existenci a následná nelibost vůči podvodu nyní převažuje nad výhodami. | Entry #25564 — Discuss 0 — Variant: Not specified
|